Jdi na obsah Jdi na menu
 


Vernisáž v Soběslavi 25.7.2014

VERNISÁŽ výstavy obrázků Jany Večlové a Zdeňka Hrocha

 

V pátek 25.7.2014 jsme se  zúčastnili vernisáže v Soběslavi.. Chtěli jsme Janu  podpořit.   Zúčastnili jsme se i mše a po vernisáži jsme si prohlédli výstavu. Obrázky pana Zdeňka Hrocha i Jany Večlové byly moc pěkné a pohladily po duši. Potkali jsme zde i naše přátele a známé, zvláště jsme měli radost ze setkání  s přáteli z Moravy, se kterými se tak často nevidíme, s Květou Kánskou a dalšími.  

Na vernisáž výstavy jsme do Soběslavi přicestovali vlakem. Přesvědčili jsme i Jirku, který chtěl jet až na místo autem, aby jel s námi vlakem (Jirka nejel vlakem už 15 let).  Auto tedy zůstalo v Českých Budějovicích  před nádražím. Cesta byla příjemná, zašli jsme si na oběd, prošli se po městě a pak už jsme šli směr kostel Sv. Vít a okolí.    

Byli jsme srdečně přivítáni  - děkujeme .  Bylo nás celkem 7. Šest  z Českých Budějovic a jeden z Plzně.  Myslím, že jsme nebyli k přehlédnutí.   Po skončení vernisáže jsme se přesunuli do Penzionu Pavla. Tady jsme zjistili, že muzikoterapie neplatí jenom na Janu. Při písničce o přátelství jsme si znovu připomenuli, jak rádi se spolu setkáváme a jak důležitá jsou pro nás tato setkání.

Domů jsme plánovali jet rychlíkem ve 21.17, takže před devátou jsme už byli na nádraží za pomocí ostatních.  V době, kdy měl vlak přijet bylo ohlášeno zpoždění 70 minut. Pan výpravčí nám přišel říci, že se podařilo zpoždění stáhnout na 50 minut. Jenomže když měl zpožděný vlak přijet,  bylo ohlášeno další zpoždění o 30 minut. To už měl přijet další rychlík, který byl na trati Praha – České Budějovice   poslední. Jenomže v době, kdy měl přijet tento vlak bylo nahlášeno zpoždění 80 minut, ale žádný vlak zatím nedorazil. Pan výpravčí se snažil zpříjemnit nám čekání , otevřel nám místnost, kde byl¨automat s nápoji. 

Situace už začínala být vážná, takže jsme hledali řešení. Volali jsme do Penzionu Pavla, kde  nikdo nebral telefon, ani Jana. Pak Dana zavolala svému synovi do Českých Budějovic, jestli by pro nás nepřijel do Soběslavi.   Připomínám, že bylo něco mezi 23. a 24. hodinou.  Danin syn pro nás přijel asi v 23.30 a do té doby žádný rychlík od Prahy nepřijel. Nepříjemné bylo, že zdravotní stav nás všech se různě měnil, ale u většiny spíše k horšímu.

Konečně v 0.30 na svátek sv. Anny jsme byli v ČB, před domem, kde bydlím. Měla u mne spát Lída a Jirka. Když jsem chtěla otevřít vchod, zjistila jsem, že klíče prostě nejsou. To bylo dost nemilé překvapení. Ale co teď? Tak jsem začala obvolávat svoji rodinu, která má také klíče od mého bytu. Jedna dcera  byla na chalupě, druhá měla vypnutý telefon, jeden vnuk byl na vodě ….. Na schodech se nám ale přece jenom spát nechtělo, tak zkusila Lidka zavolat svého zetě do Českého Krumlova. Ten ochotně přijel do ČB a odvezl nás k Lidce do  Českého Krumlova. Takže konečně asi kolem druhé hodiny ráno jsme měli šanci jít spát.

 Nemohli jsme usnout a protože ráno už nás zase budily první prášky, tak jsme toho moc nenaspali. Vyrazili jsme Lidčiným autem do ČB s malou oklikou přes městečko Křemže. Tady jsme přibrali mého staršího vnuka, který měl klíče a  pomohl nám i  jako řidič, protože  řidiči parkinsonici byli dost unaveni.    

Tak to byla naše cesta na vernisáž obrázků Jany a pana Zdeňka. I přes  všechny problémy jsme byli rádi, že jsme se zúčastnili. Chtěla bych ještě poděkovat všem, kdo nám pomáhali řešit naší situaci, Květě Kánské pak za psychickou podporu. 

 

                                                                                                           Šindelářová

 

 
 

 

Poslední fotografie


Facebook



Archiv

Kalendář
<< červen >>
<< 2017 >>
Po Út St Čt So Ne
      1 2 3 4
5 6 7 8 9 10 11
12 13 14 15 16 17 18
19 20 21 22 23 24 25
26 27 28 29 30    

Statistiky

Online: 4
Celkem: 151819
Měsíc: 1949
Den: 75