Jdi na obsah Jdi na menu
 


MONTREAL 2013

WPC 2013
MONTREAL KANADA
1. - 4. 10. 2013


Světové Parkinson kongresy vždy po třech letech uvedla do života a hostí Světová Parkinson
koalice Inc se sídlem v USA. Tato nezisková organizace se věnuje výhradně této události a
vytváří globální PN komunitu. Partnerství s WPC je bezplatné, ale očekává se, že organizace
pomůže propagovat WPC u členů / příznivců.


Místo konání WPC 2013:
Palais des Congres de Montreal v centru Down Town.
Adresa:
1001 Place Jean-Paul-Riopelle
Montreal, QC, Kanada
Telefon: 514 871-8122
Fax: 514 871-9389
info@congresmtl.com
www.congresmtl.com
****


17. 8. 2013 - Povede se to ?
Právě jsem zarezervovala letenku do Kanady. Už jsem tam jednou byla, ale tohle je něco
jiného. Můj Parkinson je o pět let silnější, pojedu sama, a na obrovskou akci světového
rozsahu, asi tři tisíce účastníků.
To před časem přišel mail od Jaroslava Fridricha, kde psal o Světové Parkinson koalici v New
Yorku. Navázal s nimi před několika lety kontakt, ale teď už nemá sílu se tím zabývat.
První, co jsem udělala bylo, že jsem otevřela příslušné webové stránky Parkinson koalice.
Dostala jsem se přímo na stránky kongresu. Jak to tak prohlížím, celosvětová účast, lékaři a
vědci, fyzioterapeuti a . . . pacienti.
Organizátoři vyzývají k co největší účasti na kongresu, směřují k podpisu Parkinson vlajky či
výzvy, informují o cestovních grantech, o které je možné požádat formulářem zaslaným
organizátorům.
Pro atmosféru přátelství a seznámení je vyhlášena soutěž videosnímků - osobních příběhů a
fotografická akce, snímky účastníků s cedulkou s pozdravem kongresu v rukou.
Obeslala jsem oboje.
Bylo to za tuhé zimy, vyšplhali jsme na hrad Přimda, aparát na samospoušť jsme posadili do
sněhu, dva pokusy byly vedle, ten poslední byl milé překvapení, nebylo potřeba na něm
upravit nic, a tak putoval do Montrealu.
Na hlavní stránce webu kongresu se točilo deset došlých fotografií, stále se měnily, naše tam
vydržela několik týdnů !!!
Ten úspěch fotografie mě přiměl k vyplnění žádosti o přidělení cestovního grantu na kongres.
Do žádosti jsem uvedla, že působím jako dobrovolník v pacientské organizaci s diagnózou
Parkinsonova nemoc. Obnovila jsem partnerství s Koalicí.
Termín vyhlášení prošel, já jsem tvořila úplně nově časopis Parkinson č.40, absolvovala módní
přehlídku na hradě Houska a seznámila se tam s Renatou Burianovou a Radkem Frýsou.
Proč to vyprávím tak zeširoka ? Renata a Radek spočítali výtěžek aukce modelů a fotografií a
oznámili mi, že věnují 25 000,-Kč na letenku na kongres do Montrealu.
A přišel den, v mailu jsem měla oznámení o přidělení grantu organizátorů kongresu na mou
účast.
Přicházejí pochybnosti. Tolik peněz, sama, vízum, najdu letenku abych nestrávila 30 hodin při
mezipřistáních a přitom ji ještě dokázala zaplatit?
Jak píši v úvodu, právě jsem letenku zarezervovala. Za podmínky, že zůstanu o den déle, a
zaplatím krvavé peníze za noc v hotelu navíc, a za podmínky odletu z Mnichova, poletím
přímým spojem bez mezipřistání a za cenu ještě snesitelnou - 27 000,-Kč.
Mám obavy, že mi schází pud sebezáchovy. Chatrná angličtina, finanční zdroje sotva na
Lipno, deset let s Parkinsonem za krkem, kde beru tu odvahu vydat se přes oceán do
metropole, kde se kromě půdy kongresu mluví francouzsky ?
Mým cílem je pořídit fotodokumentaci s co nejširším záběrem, načerpat atmosféru, a o zážitky se s vámi podělit.


1. 10. 2013 - Nad oceánem
Můj soused na vedlejším sedadle sleduje akční film, hořící auta létají vzduchem. Provokativně
ladím relaxační muziku - každý cestující má vlastní monitor se sluchátky.
Sedím v letadle do Montrealu. U okénka! Výhled dobrý, ale jinak spoléhám na močopudné
vlastnosti piva, které upíjí můj soused sedící do uličky, že bude muset opustit své místo za
nutnou potřebou dřív než já. Moje angličtina se nemusí projevit zrovna v takový moment.
Letadlo letí z Německa do francouzsky mluvící Kanady, ale všichni mluví anglicky.
Moje vízum, nutné pro vstup českých občanů do Kanady prochází kontrolami hladce, konečný
výrok o vpuštění do země je na úředníkovi už na půdě kanadského letiště.
Ptá se odkud jsem a proč cestuji do Kanady. Odpovídám, že na Světový Parkinson kongres.
"Ááááá…..Parkinson ! Jste doktor ?" ptá se.
"Ne, pacient" odpovídám. "Pacient ?!" diví se, ale velmi zdvořile. ''Tak hezký pobyt''.
Pobyt nezačal podle mých představ. Nepočítala jsem s ubíhajícím časem, než jsem se dostala
do hotelu, uvítací ceremoniál skončil.
Přesto jsem se šla podívat na místo , kde se kongres koná, je to opravdu z hotelu přes ulici, v
hale se svítilo, všude stánky s nápisy a logy kongresu, ale pojízdné schody do dalších pater
významně stály a nikde ani živáčka. Zítra od rána to bude úplně jiné, jako ve včelím úle. V
hale jsem našla jen sympatického muže v obleku a s širokým úsměvem na tváři. Potvrdil mi,
že teď už tu opravdu nikdo není, že zítra od půl osmé….
Ani jsem nečekala, jak prozíravý se ukáže můj nápad vzít si do kufru českou klávesnici.
V hotelovém pokoji je k dispozici počítač ! Chvíli odolával, než se naučil používat češtinu.
Dokonce na stole je upozornění - nepřepínejte jazyk PC z francouzštiny do angličtiny.
O češtině tam nebylo slůvko….


2. 10. 2013 Rod a Trish
U snídaně se seznamuji s předsedou pobočné organizace z Anglie. Přes kávovar.Jeho systém
je nad naše síly.
Jak jsme tak vedli představovací dialog, došla jsem k rozhodnutí. Musím nějak upozornit na
svůj špatný sluch, zbytečně mi unikají souvislosti hovoru a dialog vázne. Teď už vím, že i
hovor přes mikrofon je pro mne uzavřená záležitost. Echo hovoru mi nedovolí rozeznat slova.
V kongresové hale u registrace prosím o cedulku s textem o mém problému, sympatická žena
mi "rozumí" - taky neslyší....
Procházím ještě skoro prázdnými sály, upoutá mě výstava rukodělných "pozdravů" kongresu
velikosti plachty a taky tak nezvanými. Nejsem jediná v tuto časnou dobu, zastavuji se u
starších manželů cosi vážně prohlížejících a jsem překvapena jejich milým chováním. Rod a
Trish přijeli z kanadské Alberty, on je truhlář, vypráví, jak své mimovolní pohyby uklidní jen s
hoblíkem v ruce - vzpomněla jsem Johana a jeho střelnou zbraň.
Požádala jsem je o fotku, Trish mě zavedla k motivu puzzle na jedné plachtě - je prý hodně
osamocených poznatků o Parkinsonově nemoci, ale příjde doba, kdy se poskládají dohromady
a objeví se řešení jak na její léčbu. Přišlo mi to jako úžasná myšlenka.
Velký sál se zaplnil, první ranní plenary session začíná. Tři různí vědci přednášejí o svých
výzkumech - proč neurony umírají, o podílu genetiky na vzniku PN . . . jsou to vlastně aviza na
následné podrobné přednášky - ohlédnu se a s překvapením sleduji pozorné diváky . . . nebylo
dost míst k sezení tak sedí na zemi, všude.
V poledne vyjíždím do nejvyššího patra budovy, koná se zde setkání vedoucích partnerských
organizací s pořadateli kongresu na téma konání dalšího kongresu - kde a jakou formou.
Jedná se za podávání oběda, tedy velmi příjemná záležitost . . . sedím vedle aktivistky z
Minnesoty a kolegy z Holandska.
Obsah projevů jen tuším, mikrofon je strašné kvality.
Jsem rozhodnuta promluvit s výkonnou ředitelkou Aliance Elizabeth Pollard, poděkovat za
grant a předat jí náš časopis a Knížku básniček. Byla skutečně nadšená z našeho setkání,
radovala se upřímně z "dárků" a těšila se, že si je vystaví ve své kanceláři. Těšila se z
úspěchu u sponzorů, díky nimž umožnili účast i lidem jako já.
Po chvíli se připojili k rozhovoru i zástupci rumunské a australské organnizace, domů si
odvezou kromě jiných zážitků i náš časopis.


3. 10. 2013 - Krize, čtyři hodiny na nohách, nakonec
astronaut . . .

Naplánovala jsem si vylézt na slavné návrší Mont Royal s kostelem a rozsáhlým hřitovem.
Krizi třetího dne jsem odbyla hodinovým spánkem po snídani a vyrazila. Cesta městem tam a
zpátky dala čtyři hodiny. Byl překrásný den, opět přes 20°C.
Tahákem dnešního dne byl astronaut Rich Clifford, promítal se hodinový film o jeho letu do
vesmíru v době, kdy už byl diagnostikován na PN - článek o něm jsem vložila na web někdy
před půlrokem, bez odezvy, zněl příliš nepravděpodobně.
Po filmu odpovídal chvíli na dotazy - nyní je už plně penzionován, nemoc pokročila.
Nadechla jsem se a šla ho pozdravit. Ptal se jestli jsem taky parkinsonik, dala jsem mu
časopis a on navrhl společné foto.


4. 10. 2013 - Poslední den
Ráno jsem opět potkala Trish, připojila se k nám její kamarádka také z Alberty, a strávily jsme
spolu celé dopoledne.
Musím říct, že moje upovídanost se provalila už i v angličtině a zastyděla jsem se, když mě
Trish vzala stranou a omluvně vysvětlovala, že kamarádka je trochu moc upovídaná..."A co
já ??" ptám se. "No !! It´s ok !!" namítla Trish.
Ranní session jsme propovídaly, a když byla řeč o dalším programu, povídám, že potřebuji
koupit nějaké suvenýry. "Jasně ! Ukážeme ti obchod !".
Bylo mi trapně, že je zdržuji s tak přízemní věcí, jako jsou propisovačky s kanadským
symbolem, ale vzaly to jako zcela seriozní úkol. Misi za suvenýry jsme završily cibulačkou
výborné chuti v protější restauraci.
V nejvyšším patře kongresové haly právě začinalo divadelní představení o Parkinsonově
nemoci. Soubor o pěti hercích sehrál skutečný koncert, bravurní výkon hlavní postavy v
projevech nemoci s časovým odstupem byl mrazivě dokonalý.
Už jsem si začínala myslet jaký jsem borec, zatím všechno probíhá hladce, ale to skončilo. A
chybička se vloudila na místě nejméně vhodném, baterie v kameře dochází.... A já nemám
adaptér na zcela jiné zásuvky tady v Kanadě !
Zdrcena svou chybou odebrala jsem se do centra rozlučkového dění v kongresové hale, sedla
si na už prázdné místo pro zdravotnické pracovníky a vychutnávala si tu atmosféru
celosvětového setkání.
Podepsala jsem se na lem plachty pokryté pozdravy od účastníků, jinde místo už nebylo.
Příjemná slečna přinesla ještě dvě bedny maskotů kongresu, výtěžek z jejich prodeje šel na
granty právě třeba pro mne. Část nákladů jsem pořadatelům vrátila zakoupením jednoho za 20
dolarů.
Nechtělo se mi opouštět toto místo v tuto chvíli a bylo nás hodně takových. Hloučky účastníků
nedbajících na konec programu bylo vidět ještě dlouho...
Zítra všichni odjedou, já až pozítří, nebyl zpáteční let v přijatelné cenové hladině.
To, co vám zde píši, jsou moje aktuální dojmy z kongresu, zcela konkrétní, úplný a detailní
obsah všech jednání najdete na webových stránkách Parkinson
koalice http://www.worldpdcongress.org/


Poděkování :

- Děkuji touto cestou Jaroslavu Fridrichovi,
který mi předal agendu spojenou s Parkinson koalicí a tím mě vtáhnul do děje
- pořadatelům kongresu za to, že mě vybrali pro přidělení grantu na účast
- Renatě Burianové a Radkovi Frýsovi za peněžní dar, za který jsem koupila letenku
- Velmi si cením dobré vůle členů PK České Budějovice, kteří mezi sebou vybrali 1 000,-Kč
aby mi usnadnili cestu.
Slibuji, že vám přijedu povyprávět osobně.
Zcela zvláštní poděkování patří kamarádovi Donaldu Jeffrey, který jel několik set kilometrů,
aby mi pomohl při orientaci po městě.
Zdislava Freund (Erbanová)

 

Náhledy fotografií ze složky MONTREAL 2013 - foto

 

 

Poslední fotografie


Facebook



Archiv

Kalendář
<< červen >>
<< 2017 >>
Po Út St Čt So Ne
      1 2 3 4
5 6 7 8 9 10 11
12 13 14 15 16 17 18
19 20 21 22 23 24 25
26 27 28 29 30    

Statistiky

Online: 2
Celkem: 151819
Měsíc: 1949
Den: 75