Jdi na obsah Jdi na menu
 


Už 10 let - Majkazh

UŽ 10 LET...

p1010111.jpg

 

       Už je to deset let ,kdy začal múj vztah s panem Parkim. Mé manželství se v tu dobu zhroutilo a já s ním. Tehdy začaly mé problémy, a to už se blížil pan Parki nezván a nečekán. Nevěděla jsem kdo to vůbec je, nikdy jsem o něm neslyšela.Taky jsem odmítala jeho přítomnost.

     Po různém vyšetření a léčení, kdy jsem zhubla náhle 10kg a kdy mne ukrutně bolelo levé rameno a loket, který skončil v sádrové dlaze a dlouhé rehabilitaci,  prodělala jsem posléze i léčbu  štítné žlázy a nakonec jsem skončila na neurologii v Kroměříži. Při první prohlídce vyřkl mladý medik: " vždyt vy máte Pakinsonovu nemoc,"  Ujistila jsem ho, že mám čtyřicet let a to je nemoc starých lidí a já ji nemám a odmítám léky, které mi předepsal.

     Tehdy mi mé dcery řekly, že at si konečně přiznám, že moje chůze není normální. Šoupavý a drobivý krok, který jsem se snažila skrývat , byl viditelný víc než dost. Měla jsem spoustu problémů a starostí jak uživit dvě studentky,  na které jsem zůstala sama. Proto jsem na sebe zapomínala a žila ze dne na den psychicky vyčerpaná až na dno.Trvalo to asi dva roky, kdy jsem překonávala zdravotní problémy. Nakonec jsem  musela navštívit psychiatra. Tehdy jsem si uvědomila, že to není cesta, kterou chci jít. .Na doporučení neurologa jsem byla vyšetřena (myslím, že se to jmenuje Dascan).

     Ortel byl vynesen definitivně. Pamatuji si jak mi paní doktorka sdělila: "MÁM PRO VÁS DVĚ ZPRÁVY: Ta první, víme konečně co vám je a ta druhá horší - MÁTE PARKINSONOVU NEMOC." .Ihned mi byl předepsán Mirapexin a mně se zázračně po třech letech ulevilo a já přemýšlela co dál . Dostala jsem invalidní důchod, naštěstí mi zůstala práce, i když jenom poloviční úvazek. Holky dostudovaly, rozvod proběhl v klidu a já se sbližovala s mou nemocí.

     Jak šel život dál tak jsem i já nacházela střípky štěstí. Sice draze placeného ,ale díky bohu za ně. Po nějaké době jsem se dostala k informaci o Společnosti  Parkinson a kontaktovala klub Zlín. Po deseti letech rekapitulace mužu říct, že jsem vyrovnaný člověk,  který má svou práci, rodinu, taky přítele, který mě povzbuzuje a pomáhá překonávat překážky, které nastavuje pan Parki. Každý den žiji v naději, že se objeví zázračný lék. Ale i když se nedočkám, tak i ze stále navyšujícími dostupnými léky, zdravým pohybem a veselou myslí mám dost sil pro každodenní boj s tím neřádem.Třebaže mám dostatek informací o této nevyléčitelné nemoci vím, že s přibývajícími léty, bude přibývat i zdravotních problémů, nechci se tím zatím zatěžovat. Však si to užiji až ten čas přijde.

     Ted když jsem si  přečetla, co jsem napsala, mi to připadá jako špatně napsaná pohádka, ale jinak to nešlo. Na to špatné je nejlepší zapomenout, těším se na to hezké co může ještě přijít a konec ???????????????? majkazh

 

 

 
 

 

Poslední fotografie


Facebook



Archiv

Kalendář
<< únor >>
<< 2017 >>
Po Út St Čt So Ne
    1 2 3 4 5
6 7 8 9 10 11 12
13 14 15 16 17 18 19
20 21 22 23 24 25 26
27 28          

Statistiky

Online: 1
Celkem: 140560
Měsíc: 2387
Den: 73