Jdi na obsah Jdi na menu
 


Rekondiční pobyty pohledem Majky.S

 

dscf1172.jpg

 

 

 

 

      Kdysi , asi před 6-7 léty jsem napsala v dopise předsedovi SP, ing. Dvořákovi mimo jiné i tohle: Vážený pane předsedo, nechápu proč by nemohla být nějaká  rekondice i na Moravě, konkrétně v Beskydech, kde je tak krásně? Vždyť republika Česká, se skládá i z Moravy a Slezska. Uvažujte prosím, že jsou  mezi nemocnými lidé,  kteří by na rekondici jeli, ale neradi daleko cestují.

      Opravdu nešlo o nás . Mně a mému muži to bylo srdečně jedno kam pojedeme hlavně, abychom někam jeli, třeba na druhý konec republiky. Rád poznával místa a zvyklosti, kde ještě nebyl. Neuznával, ba přímo nenáviděl jakékoli  národnostní dělení na Čechy a Moraváky.  Nám se líbilo všude a všude jsme si hned našli nové kamarády. Horší jsem to měla s některými lidmi v klubu, nechtěli ze začátku o rekondici ani slyšet, jakoby už ta skutečnost, že jsou  nemocní, je nutila myslet jenom a stále na tu nemoc, nikam jezdit a už vůbec ne daleko. Dalo mi hodně práce je přesvědčit o tom, jak jim může být takový rekondiční pobyt prospěšný, co všechno obnáší těch 14 dní mezi stejně nemocnými lidmi jako jsou oni. Proto, jsem se snažila, aby to alespoň neměli na  dlouhé cestování. Ve SP uznali, že opravdu ta republika je krásná ze všech  stran, a že by byla škoda jezdit jenom na jedno místo.

     Nakonec jsme začali  jezdit krom Štikova i do Rožnovské Orbity a pak i do DUA na Horní Bečvě. Dnes  je samozřejmě výběr bohatý, Vašek Fiedler si vybírá zajímavá místa , kam a na co  nalákat lidi a přesto některé pobyty nejsou občas obsazené, což je ke škodě věci. Někteří nemocní ještě stále nedůvěřují , že by jim taková rekondice  mohla nějakým způsobem změnit život. Já mám zkušenosti a můžu říct, že takový  10- 14 denní pobyt parkinsonikovi hodně pomůže .

     V roce 2004 jsem  organizovala rekondici asi pro 20 lidí na Horní  Bečvě v hotelu Duo .Jeli jsme víceméně na vlastní náklady, plus nějaké peníze, které nám daroval bratr jedné naší členky. S P. nám na to přihodila také nějakou korunu. Já jsem samozřejmě  přizvalai 4 lidi z Brna od Hanky Rybářové, z Poděbrad jela Květa Kánská  s Boženkou Růžičkovou a z Č. Skalice Eva Šrůtková. Můžu říct,že to byla dobrá rekondice, parta výborných lidí, o kterých jsem si do té doby myslela, že jsou to jenom takoví suchaři. A od té doby vím a už jsem  na některé lidi  změnila názor,že právě na rekondici se člověk otevře, uvolní, rozhýbe a  rozpovídá. Doma se nikdy nedonutí, aby se sebou něco dělal, aby cvičil, chodil  pravidelněna procházky, ani ho nenapadne vyhledávat nějaké přátele. Dokud je  na tom ještě poměrně dobře, chodí do práce ta ho drží nad vodou.  Ale pak se  stane, že se mu zhorší zdravotní stav, musí zůstat doma a je zle, začne  propadat depresím . Napadají ho různé myšlenky, cítí se méněcenným pro nikoho nezajímavým .  A tady by měla pomoci právě rekondice, na kterou se člověk těší  celý rokNěco jako těšení se do lázní, k moři na dobrou rekreaci, kde si člověk  vyhodí z kopýtka,kde mu je dobře, sejde se s kamarády, kde je spousta legrace a  sám sobě připadá důležitý.

Další nové přátele dostane každý rok jako bonus  k plné penzi a ke cvičení, které musí nebo by měl absolvovat 2 až 3 krát denně. K tomu nějaké výlety, hry, společenská zábava, tanec a spousty nových  informací o svénemoci, na kterou už nahlíží trošku jinak, než před rekondicí. Už ví od lidí kolem sebe iod lékaře, který na rekondici přednášel, že sice  tato nemoc je zatím nevyléčitelná, ale dá se s ní žít, pokud se bude řídit  radami lékařů. Už na nemoc není sám, je tady hodně podobných lidí, kteří jsou  na tom stejně a že pokud ještě navštěvuje nejbližší klub ve svém okolí, je na  tom vlastně dobře. Proto bych já opravdu doporučila, aby nejbližší příbuzný  či partner, pokud je to jenom trochu možné, svého nemocného na rekondici doprovázel. Věřte, že účinek rekondice se pro nemocného zdvojnásobí. Má  jistotu, že partner je mu na blízku, že ho nenechá na holičkách, když se mu něco  nepříjemného přihodí, že má v něm oporu.

Měli jsme v klubu pána, který byl velmi příjemný, společenský, hodný, měl rád kamarády, ale bohužel jak se mu zhoršoval zdrav. stav, ztrácel zájem manželky, nikam s ním nechodila, neměla zájem o nic , co jemu dělalo radost. Právě, když jsme byli na Duu,  byl na tom i psychicky velmi špatně, protože si doma zapomněl naslouchátka, takže velmi  málo slyšel. Byl na pokoji sám, a trpěl depresí. Pak jsme zavolali jeho paní, aby mu je přivezla, moc chtěl aby s ním zůstala, prosili jsme jí všichni, já  jsem byla ochotná jí na ten pobyt připlatit třeba ze svého, jenom aby s ním tam  byla, ale kdepak, odjela. Bylo nám z toho smutno,on byl ale statečný a přes den nedal na sobě znát , jak se trápí, že je sám.

Také jsme zažili ve Štikově  podobný případ,že tam přivezli pána, který byl zcela odkázaný na cizí pomoc. To si jeho paní spletla s nemocnicí, či s penzionem, kam ho může odložit na  2 týdny, kde se o nemocné starají non stop a pak si pro něj přijede, a vyzvedne si ho jako "opraveného či přeléčeného" To pak mají všichni, jak vedoucí, tak i cvičitelka o práci navíc postaráno. Květa Kánská by mohla vyprávět. Neumím si představit, že bych byla já někdy, svého muže poslala  samotnéhona rekondici. Moc jsme až do konce dokud to bylo jenom trochu možné starali o rekondici abychom co  nejvíc oddálili skutečnost, o které jsme věděli,  že brzy příjde a sice, že zůstane ležet nadobro.

Přes den to bylo ve Štikově  dobré, v noci jsem si několikrát přála umřít, když jsem ho vláčila na sobě,nestihla doslova přitáhnout na wc, kde nebyly úchytky, madla, jakákoli  pomůcka, nic co by nám trošku pomohlo. A tak se i párkrát stalo, že to nestihl a než dorazil na mísu se pomočil . Měla jsem co dělat, abych všechno v tichosti dala do pořádku a žádného nevzbudila. Doufám, že lékaři si pohlídají koho posílají samotného na rekondici a též věřím, že už jsou některé hotely líp vybavené a nabízí víc pohody pro postižené hosty. Přesto  všechno radím, využívejte každou možnost, kterou nabízí S P a jeďte na rekondici dokud vám nohy alespoň trochu chodí, je opravdu velká škoda to nevyužít .

                                                                                                    Marie Skoumalová.

 

 

 
 

 

Poslední fotografie


Facebook



Archiv

Kalendář
<< únor >>
<< 2017 >>
Po Út St Čt So Ne
    1 2 3 4 5
6 7 8 9 10 11 12
13 14 15 16 17 18 19
20 21 22 23 24 25 26
27 28          

Statistiky

Online: 3
Celkem: 142963
Měsíc: 2113
Den: 89