Jdi na obsah Jdi na menu
 


Příběh Svety Majceho

dscf1180.jpg


 Já – parkinsonik ?!?

 

            Parkinsona ve mně objevila manželka. Ona po lehké mozkové příhodě dojížděla na neurologickou kontrolu do Pardubic k paní primářce MUDr. Pithartové. Tam v čekárně visel plakát s vyobrazenými příznaky Parkinsonovy nemoci. A tu si uvědomila, že některé tyto příznaky mám i já. Dostal jsem se tak začátkem roku 2003 do ordinace paní primářky a ta u mne skutečně tuto nemoc zjistila. Pro jistotu mne ještě poslala do pardubické nemocnice na tomograf. Tím se u mne potvrdil Parkinsonův syndrom.

            Dostal jsem první dávky prášků, návod jak mám cvičit a poučení, že mám chodit na procházky. Neměl jsem vůbec představy o možných pozdějších potížích. Chodil jsem jednou za ¼ roku na kontrolu. Při třetí návštěvě se k pravidelným dávkám přidala ještě další. Už se pomalu seznamovalo příbuzenstvo i přátelé s tím, že mám „Parkinsona“, ale nikdo to nebral vážně, protože na mě nic nebylo znát. Osobně jsem to však začal pociťovat. Hůře se mi vstávalo z postele, začal jsem mít potíže s oblékáním do kabátu. Doposud již tak škaredé písmo jsem sotva přečetl sám po sobě. Veškerá práce i jídlo mi trvalo delší dobu. Také jsem mluvil méně srozumitelně.

            Všichni mí blízcí, zvláště pak manželka, mne nabádali, ať si zažádám o lázně. Jak paní primářka, tak i obvodní lékař mne upozornili na to, že lázně v délce 3 týdnů mohu dostat jen jednou za život. Samozřejmě jsem o tom dlouho přemýšlel, zda to nebude vhodnější, až budu mít těžší příznaky. Ale rozhodl jsem se pro lázně hned na začátku.

            Požádal jsem a dostal lázně na jaře roku 2005. Na můj návrh mi pojišťovna určila Klimkovice na Ostravsku. Jsou to lázně nové, postavené s výheldem do budoucna. Především mne tu seznámili s různými způsoby vhodného cvičení. A masáže, individuální tělocvik, a také koupele mi velmi pomohly a já se dostal se svým stavem hybnosti jistě o dva až tři roky zpátky.
            Od začátku roku 2006 jsem v péči MUDr. Dostála z poradny Neurologické kliniky Nemocnice Pardubice. Dle všeho mi nastavil optimální dávkování a druhy prášků. Protože postup nemoci je totiž dle mého mínění poměrně pomalý. Pochopitelně s přibývajícími lety už ta kompenazace nedostatku dopaminu se tak výrazně neprojeví a problémů s hybností přibývá.
            V témže roce jsem měl lehkou havarii s autem. Následně jsem se dostal pro potíže s tepem na Kardiologické oddělení Nemocnice Pardubice a tam mi zjistili, že mám srdeční arytmii. Uvažovali, zda tu záležitost řešit operativně nebo jen medikamentozně. Po pravdě řečeno jsem se poněkud obával operativního zákroku. Na rok jsem dostal odklad. Dostal jsem se tedy do péče místního internisty. Na základě diagnozy a doporučení z nemocnice mi navrhl lázně.
            Od pojišťovny jsem dostal poukaz do Konstantinových Lázní, kam již dříve jezdila moje manželka. Tam mne léčili na cévní onemocnění (vysoký krevní tlak a poruchu rytmu srdce), ale přihlédli také k mým problémům s „Parkinsonem“. Především individuální tělocvik, kde se na mé problémy s hybností zaměřila rehabilitační sestra, mne rozhodně vrátil s příznaky Parkisonova syndromu o rok zpátky. Podle jejího návodu téměř pravidleně každý den cvičím sám doma. Protože mi lázně velmi prospěly na zdraví, tak jsem požádal o ně opakovaně. Na doporučení internisty jsem je dostal opět. Zase to byly Konstantinovy Lázně a zase tatáž rehabilitační sestra mne náležitě rozhýbala a uvolnila. Měl jsem štěstí v neštěstí, že jsem se dostal vlastně do lázní na jinou diagnozu, než na Parkinsonův syndrom. A přitom ještě i do velmi odborné péče kvalifikované rehabilitační sestry. Za to ale vděčím tomu, že se současně léčím ještě na vysoký krevní tlak a poruchy srdečního rytmu.
            Vloni na podzim jsem se dostal na týdenní rekondiční pobyt pořádaný Společností Parkinson. Tento krátkodobý pobyt měl samozřejmě příznivý vliv na můj zdravotní stav, je to však úplně něco jiného než léčba v lázních. Lázně mi každoročně pomohly překonávat potíže krevního oběhu, ale zároveň velmi příznivě ovlivnily mou Parkinsonovou chorobu. Poznali to na mně jak členové rodiny, tak mí známí. Bude-li mi to umožněno a dostanu se i v dalších letech do lázní od zdravotní pojišťovny, kde se zaměří na Parkinsonovu nemoc, budu velice rád, protože věřím, že mi to zase prospěje. Pokud ne, tak bych si musel nějak sehnat prostředky a lázně si zaplatit, což bude při mém nízkém „starodůchodu“ značný problém.
            Z vlastní zkušenosti musím říct, že by Parkinsonikům velmi prospěly lázně a to zvláště těm ve středním stadiu nemoci. Samozřejmě by lázeňská péče především pomohla mladším lidem v produktivním věku a nehnala je do předčasného invalidního důchodu. Lázně bych považoval za účinné tak minimálně jednou za dva roky, pokud by mezi nimi byla prováděná ještě rehabilitace. To jsou moje zkušenosti s lázeňskou péčí pro Parkinsoniky.
 
 
Majce Svetozar, ročník 1932.
Holice, člen PK Pardubice.
Říjen - listopad 2010
 
 
           Pan Sveta Majce je spoluautorem knihy, která nedávno vyšla. Má název HOLICE - Mekka radioamatérů a vychází jako vzpomínka na 20 let radioamatérských setkání v Holicích.
 
 
 

 

Poslední fotografie


Facebook



Archiv

Kalendář
<< duben >>
<< 2017 >>
Po Út St Čt So Ne
          1 2
3 4 5 6 7 8 9
10 11 12 13 14 15 16
17 18 19 20 21 22 23
24 25 26 27 28 29 30

Statistiky

Online: 2
Celkem: 147840
Měsíc: 2146
Den: 53