Jdi na obsah Jdi na menu
 


Moje vzpomínkové stránky-Květa


 

img_0873.jpg


 

 


Květa Kánská.....MOJE VZPOMÍNKOVÉ STRÁNKY.

Možná by stálo za vysvětlení, proč právě tento vzhled stránek.


Hnědá barva - mám ji ráda. Je teplá, klidná, je to barva země. Země, pevné půdy pod nohama, na kterou se vracíme po každém vzletu.Kráčíme po ní životem - první kroky , poslední kroky ..               A noční motýl z rodu lišajů,  zvaný SMRTIHLAV ?  Je nádherný!Největší, silný, velmi zdatný letec, který se k nám v létě vrací ze středomoří a Afriky. Najdete ho nejspíš někde blízko zásob medu. Pokud má svá štíhlá křídla složená, je nenápadný, vypadá jako kůra stromu. Když je roztáhne, pak jejich krásná a výrazná kresba a typický, pisklavý zvuk zastraší každého nepřítele. Je to prostě jeden z nejkrásnějších nočních motýlů.

Smrtihlav - smrt je součástí života, i o smrti chci psát. Všimli jste si, že někdo se s ní v průběhu života prakticky nesetká a někdo je téměř pronásledován předčasnými tragediemi ?

U nás to začalo máminým tatínkem, mým dědečkem. S babičkou se rozvedl, prodal svým společníkům svůj podíl na podniku, a  že půjde do Ameriky. Cestou z hospody ho někdo zavraždil a peníze si  vzal. To byly mamince 4 roky. .Poslední roky války a osvobození prožila maminka v Praze. Zamilovala se . Měli se brát, ale on se zabil v autě. Babička zemřela ve 53 letech na selhání ledvin a otec , o sedm let mladší než maminka , v 56 letech. Můj syn zemřel ve 22 letech , tragická nehoda.  To už opravdu bylo příliš. Já i maminka jsme to nesly jako krutou nespravedlnost. Dlouze jsem o tom diskutovala s Bohem. Překvapilo mě, že ho neobviňuji, že se spíš ptám. Ptám se  proč a kde jsem udělala chybu. Kde a kdo a kdy udělal chybu, že jsme toto všechno museli prožít. Došlo mi, že za to nikdo nemůže. Pravděpodobně je věcí jakého si osudu co prožijeme ve svém odměřeném čase. V čase , který nám pro život odměřil osud ? Nebo Bůh ?.

Tak proč nezkusit vypsat se z toho.

 Mamina


Bolest, neštěstí ? Dokud se člověk nevzdává, je víc než osud.. E.M.Remargue

                                                                  Dlouho jsem nepsala, nějak není čas. A stalo se tolik věcí. Co mi nyní nejvíc chybí ? Dost mi toho chybí, ale vše je nějak nepodstatné proti tomu, jak moc mi schází maminka. Bolí to. Moc to bolí a asi to dlouho nepřestane. Vůbec nevadilo, že jí čím dál víc ovládala skleroza, ona se měnila v udivené dítě, vše si dávala vysvětlit. Celé dny se dívala na televizi, radila detektivům i pohádkovým hrdinům, držela palce soutěžícím. Trochu problém byl, že špatně slyšela a ta televize musela jít nahlas, hodně nahlas. Naštěstí obě sousedky na tom byly stejně. Chybí mi i ten hluk, její povídání mi chybí víc. Někdy mě po ránu nepoznávala, musela jsem se podrobit výslechu. Vyptala se na narozeniny , někdy na bráchu, spokojila se s tím. Nebo smířila ? V noci mě ale volala správným jménem a poznala vždycky. Za to na bráchu se těšila celý týden a poznala ho vždy, stejně tak vnuka Péťu. S Pavlíkem seděla u stolu, drželi se za ruce a on ji vypravoval , co všechno dělal celý týden, co Broňa a Petr a jeho Lenka. O Vánocích od nich dostala první ultrazvukovou fotku dalšího človíčka / ještě u mamky Lenky v bříšku/, měl by to být další kluk. Obrázek v krásném rámečku měla v knihovničce pod televizí, aby na něj stále viděla. Občas se sice zeptala , co to je, ale že to patří k Petrovi nezapomněla. Tu fotku jsem si vzala , pravnuka už se nedočkala.Jednou v noci mě zavolala, že ji není dobře. Chtěla se posadit. Chytila se mě kolem ramen, zvedla jsem ji a posadila na židli. Spustila ruce , řekla děkuju a zemřela. Opravdu . Tiše , bez  velkých problémů zemřela.Byla už nějaký čas nemocná,nejprve nepříjemný úraz , dvě plastické operace nohy . Pak  infekce , pásový opar, špatně jedla, měla lehkou cukrovku. Bylo jí 84 let . Dlouho se ve mně prolínal pocit smutku , s pocitem uspokojení, že jsem byla s ní.Vím, že netrpěla, nemusela jsem ji dát do nemocnice . Těžko by snášela , kdyby na ni nebyli hodní.                                                                 Řeč na rozloučenou pronesl vnuk Petr, ona ho hodně hlídala, brala si ho na dovolené, jezdili na prázdniny ke mně na venkov. Petrova slova mi budou dlouho znít v uších, asi navždy poslední věta , kterou řekl, než se definitivně rozplakal : „Nepamatuju se, že by někdy byla zlá..... „

Stárnu a stále častěji vzpomínám. Sedím, spíš by se dalo říci, pololežím... nemůžu spát...

Poslední  den  všední....

Tak jo, vážně je silvestrovský podvečer. V televizi se cpe Bohouš tlačenkou, zvuk na maximum, aby mamka slyšela. To mi připomíná , že s ní musím na OLR, sluch se jí rapidně zhoršil, je to na naslouchátko. Radek si dává do uší špunty, aby přežil, má opravdu citlivý sluch.


Jsem ale spokojená , podařilo se nám vzájemně ustát Vánoce i další dny . I přes moje dost časté offy, a maminčinu sklerozu a nedoslýchavost.

Dost jsem se letos zdravotně zhoršila. Kdybych se neznala se spoustou parkinsoniků, doslova z celé republiky, řekla bych , že to je psychickým i fyzickým vypětím. Jenže všichni známí říkají totéž. Výrazné zhoršení zdravotního stavu !

A nejen parkinsonici, ale i roskaři a hlavně naši nejbližší. Tři parkinsonici mají rodinné příslušníky nemocné . Dost vážně nemocné !!

Nevím jestli je to věkovou kategorií, rozmezí 45 – 75 let, nebo / aspoň pro mne / lichým rokem, globálním oteplováním ?

Rok s osmičkou má být mystický, zajímavý – za pár hodin začne. Neslyšela jsem ale nic o vylepšení zdraví. Nebo jsem špatně poslouchala ?

Bude lepší, když pro zlepšení zdraví něco udělám sama. A už je to tady ! Předsevzetí !

Proč to dělám ? Nikdy je nedodržím ! Nepamatuju se ani na jediné, které bych dotahla do konce, a přece si zase znova nějaké dám. Určitě dám, natolik se znám.

Možná bych to mohla obejít předsevzetím , že půjdu s maminkou k tomu panu doktorovi přes sluch. To bych snad mohla dotahnout ….slibuju, že se přiznám..

Slibuju, že se přiznám! Nedodržela jsem to předsevzetí. Mystický rok začal v lednu máminou smrtí......

Další vzpominky.....


To křeslo je mystické, ano, zase nespim …..

Na ten pohled se vždycky těším. Z okna tramvaje se otevře velká část Prahy, je vidět rázem koleje na Petříně, rozhlednu, Hradčany, letohrádek, Letnou, sídliště na okraji Prahy, Prosek, stráně nad Vltavou, pod Bulovkou a samozřejmně nemocnici na Bulovce, Libeň a celý Karlín jako na dlani.


Nejkrásnější je podvečer. Není ještě úplná tma,ale osvětlení už svítí.

Veškeré otlučeniny, opadané omítky, nepořádky a skládky, milosrdně zakrývá šero a to hezké je nasvětlené.

Krása.

Možná jsou to jen nostalgické vzpomínky na dětství. Tenkrát tam byly zatravněné stráně nad jedinou silnicí a křovím a lesem porostlé stráně Vítkova, jako děti jsme si tam hrály.

Na úpatí kopce se nyní rozkládá staveniště, staví se tam kolejiště, vlaky budou všechny dojíždět na hlavní nádraží. Ve Vítkově už jsou dva nové tunely, podle kolejí rostou nejrůznější nadjezdy. Také na to staveniště ráda koukám, jak postupuje, jak se rychle mění .Dokonalá, technická stavba. Odlesněný Vítkov skýtá úplně jiný pohled na Karlín i část Žižkova.

Jsem rodilá žižkovská holka, tak jsem na tyto věci pyšná. Jirka Krampol říká  že  Žižkov  není čtvrť  ale názor.

Tramvajová trať, ze které se tímto pohledem kochám, spojila Žižkov s Libní. Moc by se mi to hodilo v době, kdy jsem pod Bulovkou chodila do zdravotní školy a v nemocnici na Bulovce

na praxi. Tenkrát bylo třeba minimálně 45. minut na objetí přes Harfu. Nezbývalo mi tolik času, musela jsem nejprve vypravit bratra do školy . Potom jsem utíkala s kopce dolů do Karlína a Libně ,kolem plynové koule. Bylo to nepoměrně rychlejší, většinou jsem doběhla se zvoněním. Dnes jsem na Palmovce za 5 minut, škoda, mohla bych se dívat i déle.  .

 Občas ještě tou tramvají jedu, téměř okolo žižkovského domu, kde jsme s maminkou bydlely 62 let.

Často jsem uvažovala ,jak moc mi bude ten byt chybět. Bylo jasné, že ho budeme muset vrátit, protože dům má majitele.  Byt mi nechybí, protože už tam není maminka, opravdu.Už nebyl mámin, hned ráno po její smrti , mě to bylo jasné. Ona mě chybí, byt ne.

 
 

 

Poslední fotografie


Facebook



Archiv

Kalendář
<< červen >>
<< 2017 >>
Po Út St Čt So Ne
      1 2 3 4
5 6 7 8 9 10 11
12 13 14 15 16 17 18
19 20 21 22 23 24 25
26 27 28 29 30    

Statistiky

Online: 2
Celkem: 151819
Měsíc: 1949
Den: 75