Jdi na obsah Jdi na menu
 


Jak jsem přišla k panu Parkinsonu - Anička

 

p1160010.jpg

Jak jsem přišla k panu PARKINSONU. 

                       

      Je to již sedm let, necítila jsem se moc dobře, začínala se projevovat zpomalenost a přidal se třes pravé ruky.

Navštívila jsem lékaře neurologa, sdělila své problémy, mlčel, neříkal nic, zahleděn do počítače psal si poznámky. Napsal recept a sdělil termín další návštěvy.  

     Přišel den návštěvy, stejná situace, povykládala jsem, že necítím zlepšení, opět psal poznámky a dotazoval se na práci.  Odpověděla jsem úřednice, odpověď zněla je to od páteře. K receptům přidal lístek na rehabilitaci, kterou jsem pak absolvovala při zaměstnání.

     Lidé trpící PN, jsou většinou velmi citliví, uzavření do sebe a ne každý parkinsonik trpí stejnými příznaky. Zdravotní stav stále stejný, žádné zlepšení nepřichází ani po rehabilitaci.

     Při návštěvě zubního ordinace, jsem měla třes ruky, lékařka se dotazovala, zda se léčím, že to pozoruje delší dobu a zlepšení nevidí. Špitla jsem jméno lékaře, mávla rukou a doporučila mi změnu lékaře, se sdělením, že za pokus to stojí.

     Dala jsem na její radu a objednala se. Přišel den, na který jsem tolik čekala. Po vstupu do ordinace, bylo tichým hlasem slyšet  Wilson nebo Parkinsonova, odpověděla jsem „NE“ Koleková. Unáhlenosti jsem si trhla ostudu.

   Ihned jsem se omlouvala a zároveň vznesla dotaz, co je to Wilson, nikdy jsem tento výraz ještě neslyšela. Dostalo se mi odpovědi, že jsou to podobné nemoci a je nutno jednu nemoc vyloučit. Překvapením pro mne bylo, když mi byla odebrána krev, moč a veškerá nutná vyšetření, což u prvního lékaře se nic takového nekonalo. Při další návštěvě výsledky ukázaly, že se jedná o PN.

   Nepřipouštěla jsem si, že mám tuto chorobu. Ovšem přicházely chvíle, kdy jsem doma ani v práci nestíhala své základní povinnosti. Nesplněné úkoly se hromadily a v práci jsem sedávala do večera. Jelikož u mě převládá třes pravé ruky, dlouho jsem to nemohla tajit. Cítila jsem se v práci méněcenná, když jsem viděla, jak někteří spolupracovníci na mě hledí s úšklebky. Dokonce jsem dostala i otázku a proč se Ti pořád třese ta ruka?? (Ovšem,měli by jste slyšet jakým tónem!) Nic příjemného.

    Nakonec jsem si řekla: „ Jsi nemocná, řekni to každému, je to tvůj život! “   

 A to mám veliké štěstí, že doma mám svého milujícího manžela, který mi velice pomáhá, nedá mi najevo, že jsem někdy neschopná něco udělat. Děti už jsou z domova pryč a berou mně jako zdravou. Při návštěvách se snaží doma pomáhat, mám ve své rodině opravdu velkou oporu.

   Zjišťovala jsem, jak žijí ostatní lidé nemocní parkinsonovou chorobou. Našla jsem na internetu, že existuje Klub Parkinson Ostrava. Vydala jsem se klub navštívit, manžel mě zavezl. Viděla jsem členy, kteří jsou ve větším stádiu nemoci, v jejich přítomnosti jsem se cítila mnohem lépe než mezi zdravými v práci.

   Po příchodu domů jsme s manželem diskutovali, že budu pravidelně navštěvovat tento klub. Manžel mi chtěl vše vyvrátit, nabyl dojmu, že mě pohled na těžce nemocné položí, chtěl mě ušetřit stresu. Opak byl však pravdou, začal mě tam pravidelně vozit. Nakonec jsem se stala předsedkyní klubu, ale to až zase příště.  

     S pozdravem Anna Koleková

 

 

 

 

 

  

 
 

 

Poslední fotografie


Facebook



Archiv

Kalendář
<< leden >>
<< 2017 >>
Po Út St Čt So Ne
            1
2 3 4 5 6 7 8
9 10 11 12 13 14 15
16 17 18 19 20 21 22
23 24 25 26 27 28 29
30 31          

Statistiky

Online: 1
Celkem: 138078
Měsíc: 2645
Den: 85