Jdi na obsah Jdi na menu
 


Bylo, nebylo

 

Bylo,nebylo.

u-schvarcu.jpgStalo se to v létě roku 2013.

Mé vyprávění začíná dnem 8.8.  2013, kdy jsme se rozjeli na poznávací cestu na Šumavu. Toto vyprávění musím ale začít o den  dříve, kdy jsme strávili  krásné odpoledne u Schwarzů na zahradě. Tam  dorazil i kamarád Jirka ze šumavského Nemilkova. Ten  byl jako vždy ochoten nám dělat osobního řidiče a průvodce. Byli jsme totiž pozváni na ukázku nového penzionu paní Renaty, kam jsme chtěli jet na společné setkání kamarádů. 

001.jpgRáno  8.8. jsme tedy vyrazili na perfektní jízdu po Šumavě. První zastávka byla nedaleko Strakonic u kamarádky  Ivetky. Bylo to milé přerušení jízdy. Dále jsme pokračovali do obce Benešova Hora, kde jsme byli uvítáni panem Vaškem, který má na svém pozemku golfové hřiště a srdečně nás  zve na víkend. Naše putování dál pokračuje na Javorník, kde si dáváme výborný oběd. Pak zajíždíme do Nemilkova, kde jsme jako vždy vítáni Jirkovými rodiči a odpoledne pokračujeme směr Zelená Lhota, kde paní Renata bydlí.

Zastavujeme u komplexu tří budov,kde vládne pohoda a též silné napětí. Dcerka Hanička má rozkaz nás uvítat a zamezit dalšímu pohybu po tomto území. My jsme ale neposlechli a šli najít Renatu,která byla v útrobách přestavovaného domu. Když jsme však uviděli výraz pána domu, dál už jsme se neodvážili, jen Jirka se vydal dále směr Renatka.

 Přišel šok:  To jste neviděli. Je  tu celkem 10 dětí, ty nejmenší běhají nahaté, starší pomáhají na stavbě. Je tu ještě Renaty sestra, a samozřejmě usměvavá babička, děda jako hlavní kibic. Děti jsou  ostříhané na kraťoučko, jelikož je navštívili vešky. V bazénu se s nimi koupe ropucha. Je to prostě jak z pohádky.

Blíží se bouřka.  Renata po výbuchu vzteku, protože děti měly odnášet vodu, která prosakovala v základech. Děti nikde, beton nachystán a v něm Renata, bouřka na spadnutí. Jiří samozřejmě vypomohl a vše dobře skončilo.

 Babička nám líčí jak zde žijí a my jsme viděli jak je tato rodina semknutá a šťastná.Najednou se objevila Renatka, celá betonová, ale stále usměvavá a milá.

Vítá se s námi a prosí ještě o hodinku strpení. Posílá nás s Hankou do penzionu. Penzionek je menší,ale útulný. Čekáme na Renatu,která nás po večeři provází penzionem. Když však spočítáme lůžka ,zjišťujeme,že by mohlo přijet jen 14 lidí. Renata ale otvírá dveře do jakési půdy a líčí nám, že do našeho příjezdu tam vytvoří pokojík pro další 4 lidi. A tak je ujednáno a už se těšíme na září. 

 Ráno 9.87.13 se zastavujeme v bazaru v Běšinách  a tady začíná příběh „Míchačka.“ 

 

 

Lída Harsová

 
 

 

Poslední fotografie


Facebook



Archiv

Kalendář
<< duben >>
<< 2017 >>
Po Út St Čt So Ne
          1 2
3 4 5 6 7 8 9
10 11 12 13 14 15 16
17 18 19 20 21 22 23
24 25 26 27 28 29 30

Statistiky

Online: 1
Celkem: 147840
Měsíc: 2146
Den: 52